Jdi na obsah Jdi na menu
 

SESTŘELENÍ B-17 U SLANÉHO

Druhá světová válka v Evropě se pomalu blížila k svému konci a bylo již jasné, že Německo tuto válku již nemůže vyhrát. Díky zhoršující se situaci na frontách narůstaly také hospodářské problémy Třetí říše.
Východní fronta se nebezpečně přiblížila k rumunským ropným polím v Ploiesti a hrozilo tak přerušení dodávek ropy pro Německo. Na druhé straně Evropy se podařil americkým a anglickým spojencům průlom z předmostí do nitra Francie a po rychlém obsazení Paříže se obrněné jednotky spojenců přiblížily k předválečným hranicím Francie a Německa.

bez-nazvu.jpg

Boeing B-17 „Flying Fortress"

Odsud to byl jen skok do průmyslového srdce Německa, Porýní. Po celou tuto dobu napadaly vojenské a průmyslové cíle na území Třetí říše britské a americké bombardovací svazy. Přestože nepřetržitá spojenecká bombardovací ofenziva způsobila řadě továren na území Říše vážné škody, nezabránila tomu, že německý průmysl dosáhl v roce 1944 maxima svého výkonu. Tohoto úspěchu dosáhli Němci i díky průmyslovým podnikům na území Protektorátu Čechy a Morava. České země, se svou tradicí zbrojní výroby sahající až do dob rakouskouherské monarchie, byly po březnovém obsazení zbytku republiky vítanou kořistí, jež měla posílit německé zbrojní úsilí v připravované válce. Velkou výhodou území Protektorátu byla jeho těžká dostupnost pro většinu typů bombardovacích letounů využívaných západními spojenci v první polovině druhé světové války. Situace se začala dramaticky měnit v průběhu roku 1943 a především v roce 1944. Do výzbroje RAF a USAAF začaly přicházet nové druhy těžkých čtyřmotorových bombardovacích strojů jejichž dlouhý dolet umožňoval účinně napadat cíle, které dosud ležely v bezpečném zázemí protivníka. K leteckým základnám v Anglii získali západní spojenci také díky úspěšnému vylodění na Sicílii a v jižní Itálii nové letecké základny, které začaly využívat bombardovací a stíhací jednotky nově vytvořené 15. letecké armády USAAF.

fw_190_vs_b_17_by_jaoblack-d6qcbl1.jpg

Letecký souboj amerického bombardéru B-17 a německého stíhacího letounu Fw 190

2. března 1945 se vznesly z anglické letecké základny v Nuthampstead ( 398th Bomb Group, 8th Air Force, 1st Air Division ) na svou další misi americké bombardéry USAAF typu Boeing B-17 „Flying Fortress" a Consolidated B-24 Liberator, kterým jako vždy dělalo doprovod několik stíhacích letounů typu North American P-51 Mustang a Republic P-47 Thunderbolt.

nepojmenovany-2.jpg

Znaky 8th Air Force, 398th Bomb Group, 603rd Bomb Squadron

Jedním z cílů pro 450 bombardérů B-17 se stala rafinérie v německém Bohlen. Pumy však na cíl odhodilo pouze 129 strojů. Dalších 255 B-17 dalo přednost dalšímu cíli, jímž bylo město Chemnitz ( Saská Kamenice ), které bylo známé svou průmyslovou výrobou. Proti spojencům však vzlétlo kolem 200 německých letounů od IX. Fliegerkorps. Vzdušný souboj se odehrával nad Saskem a několik střetů i nad tehdejším Protektorátem Čechy a Morava. Přílet nad České území byl zaznamenán v prostoru Duchcova kolem 10.19 hod.

Velká část amerických bombardérů již měla v tu dobu prázdné pumovnice a nad Protektorátem měla tak učinit otočku na cestě zpět k domovu. Tento manévr nastal západně od Prahy, v prostoru Kladna a Slaného, mezi 10.40 - 11.00 hod. V tuto dobu však napadlo spojence několik německých stíhacích letounů Fw 190A-9 a Fw 190 D-9 ze II/JG 301, které vzlétly ze základny Stendal kolem 10.15 hod. Protivník zaútočil téměř okamžitě. Doprovod P-51 Mustangů od 352nd Fighter Group však útok rychle odvrátil. I přesto bohužel došlo k jednomu osudovému sestřelu.

b_17_flying_fortress_p_51_b_mustang_escort_1366x768_18598.jpg

Bombardéry Boeing B-17 „Flying Fortress" v doprovodu stíhacích letounů P-51 Mustang

V 10.36 hod. se stal obětí bombardér B17-G ( výrobního čísla 44-6573 ) z 603rd Bomb Squadron, který byl teprve na své čtvrté misi a který pilotoval 2/Lt. Donald R. Christensen.

"V pondělí 19. února 1945 podnikl Christensen se svou posádkou svou třetí misi s bombardérem B17-G ( výrobního čísla 43-38086 ) s přezdívkou „Bad Penny“, primárním cílem byla rafinérie v německém Dortmundu, ale kvůli špatné oblačnosti byl cíl změněn na železniční nádraží v Munster. I přesto, že nehrozilo nebezpečí ze strany německých stíhacích letounů, byl bombardér zasažen nepřátelským 88 mm flakem. Poškození nebylo vážné, stroj ale začal ztrácet rychlost a výšku. Jediným štěstím bylo, že v tu chvíli byl Christensen v blízkosti Belgie, která byla již kontrolovaná spojenci. Úspěšně se mu podařilo nouzově přistát na jednom belgickém poli. Posádka byla následně letecky dopravena zpět do Anglie, kde strávila několik dní dovolené. Poté se 1. března 1945 vrátila na leteckou základnu v Nuthampstead, pár hodin před svou poslední osudovou misí."

Po zasažení došlo k vybočení letadla z formace a stalo se tak snadným cílem. Při útoku německých stíhaček byl zadní střelec Sgt. Selmer Kenneth Haakenson kusem šrapnelu vážně poraněn do pravého oka, ale přesto opětoval střelbu. Následná dávka z 20 mm kanonů FW 190 odstřelila celou zadní část bombardéru, která šla do vývrtky a nešlo z ní vyskočit.

nepojmenovany-7.jpg

Donald R. Christensen se narodil 3. září 1917 v Salt Lake City. Dne 27. října 1941 se oženil s Jocile Ursenbach. Před vstupem k americkému letectvu sloužil v roce 1942 jako policista v Los Angeles.

Když se konečně otáčení zastavilo, podařilo se Sgt. Haakensonovi bojujícímu o život zapnout padák a opustit palubu letounu, který se nekontrolovaně řítil k zemi. Zadní část bombardéru dopadla nedaleko obce Pchery. Zbytek letounu B-17 dopadl kolem 11.00 hod. na pole na Těhuli u obce Kvíc. Podle výpovědi očitých svědků celé události na místo dopadu dorazili po několika minutách němečtí vojáci, kteří byli nedaleko na vojenském cvičení. Části letadla byly rozházené po celém poli. Na místo poté dorazili hasiči, kteří vytahovali z trosek členy posádky. Osm členů posádky včetně pilota 2/Lt. Donalda R. Christensena bohužel v troskách zahynulo. V průběhu zásahu hasičů došlo k několika menším explozím, zřejmě od munice.

10923782_821195154607265_2136624642068511764_o.jpg

Unikátní snímek trosek sestřeleného bombardéru B17-G ( 44-6573 ) u Slaného

Podle svědků němečtí vojáci mrtvá těla prohledala, obrala je o jejich osobní věci a také např. o letecké boty. Několik zvědavců z okolí, kteří se již tou dobou u místa dopadu objevilo, bylo rychle vojáky vyhnáno a celý prostor zabezpečen. Trosky sestřeleného bombardéru byly ještě během měsíce března postupně odvezeny nákladními auty. Zřejmě jedinou dochovanou větší částí z letadla je list vrtule, který je dnes vystaven ve Vlastivědném muzeu ve Slaném.

10945712_821195137940600_6688309377299125327_n.jpg

Mrtvá těla osmi členů posádky B17-G ( 44-6573 )

Mezitím těžce raněný Sgt. Haakenson dopadl na okraji obce Olšany u Brandýska. Zde byl zatčen místní četnickou hlídkou, částečně ošetřen a dopraven do nemocnice ve Slaném. Bohužel kvůli vážnému poranění o pravé oko přišel. Po léčení byl internován v zajateckém táboře 17B, kde se 8. května 1945 dočkal osvobození.

10830866_821195147940599_6060969860461767483_o.jpg

Unikátní snímek trosek sestřeleného bombardéru B17-G ( 44-6573 ) u Slaného

Osm padlých letců bylo z počátku zahrabáno 4. března 1945 v německé Vojenské čtvrti na slánském IV. hřbitově, ale na protest Mezinárodního Červeného kříže pak byly pohřbeny s vojenskými poctami. Z tohoto místa byly ostatky 24. května 1945 přeneseny na Vojenské oddělení čsl. a ruských vojínů na IV. hřbitově a následně 6. srpna 1946 byly jejich exhumací ve Slaném zahájeny oficiální exhumace amerických letců padlých v ČSR ( oficiální exhumace amerických letců padlých v ČSR byly zahájeny 6. srpna 1946 ve Slaném a v témže roce byla většina z nich také dokončena. Neoficiální exhumace provedli Američané již v roce 1945 v těch částech republiky, které osvobodili ).
Rakve byly zahaleny do amerických vlajek a davy obyvatelstva se přišly rozloučit se vzácnými hrdiny. Jejich ostatky byly poté převezeny do Francie na Americký vojenský hřbitov v lotrinském Saint Avold.

02.jpg

Členové posádky B17-G ( 44-6573 ) : 
horní řada : Sgt. Robert W. Dudley, Sgt. Kenneth J. Plantz, Sgt. Elmer G. Gurba
dolní řada : Sgt. Selmer K. Haakenson, Sgt. Albert S. Carliste Jr.

Střelec Sgt. Kenneth J. Plantz ( 17143904 ) z Minnesoty, držitel vyznamenání Purpurové srdce, zůstal jako jediný z posádky bombardéru B-17 pohřben v Saint Avold. Ostatky zbylých členů posádky byly převezeny do USA, kde jsou nyní sestřelení letci pohřbeni. Pilot 2/Lt. Donald R. Christensen ( O-780518 ) leží na hřbitově v Kalifornii, Co-pilot 2/Lt. William H. Love ( O-781350 ) je pohřben na Národním hřbitově Golden Gate v kalifornském San Bruno, navigátor 2/Lt. Harry Ostrow ( O-1593155 ) a bombometčík 2/Lt. John V. Gustafson ( O-717485 ) jsou pochováni na Národním hřbitově Camp Nelson v kentuckém Nicholsville, mechanik Sgt. Robert W. Dudley ( 35558750 ) a radista Sgt. Elmer G. Gurba ( 35052024 ) na hřbitovech v Ohiu a střelec Sgt. Albert S. Carliste Jr. ( 31340415 ) na hřbitově ve Vermontu.

Ve Slaném mají letci kromě náhrobku na Vojenském oddělení čsl. a ruských vojínů na IV. hřbitově, pod kterým již nikdo neleží, pamětní desku a památník na letišti a Robert W. Dudley je uveden na památníku ve Slaném Kvíci ( důvod, proč je R.W. Dudley na tomto památníku uveden, navíc chybně coby Dudlay, jako jediný z celé posádky, se nepodařilo zjistit. Vysvětlením může být skutečnost, že byl jako jediný jmenovitě uveden ve slánské Matrice IV. hřbitova i když s chybným křestním jménem - Charley Dudlay, Toledo ).

01.jpg

Členové posádky B17-G ( 44-6573 ) : 2/Lt. William H. Love a 2/Lt. John V. Gustafson

Zadní střelec Sgt. Selmer K. Haakenson ( 19069763 ), se 17. června 1945 vrátil zpět do Spojených států amerických. Zemřel 11. prosince 2006 a pohřben je v Sacramento Valley National Cemetery, Dixon, Solano County, v Kalifornii.

img060.jpg

Selmer K. Haakenson ( nar. 11. ledna 1921 )... jediný z posádky, který přežil

V sobotu 28. září 1996 se na letišti Aeroklubu ve Slaném konalo slavnostní odhalení pomníku osmi padlým americkým letcům z 2. března 1945 u Slaného. Díky iniciativě místních občanů, členů aeroklubu a členů Fanklubu Jaromíra Jágra ve Slaném vznikl důstojný památník této události. Jeho odhalení se účastnili americký vojenský přidělenec, plukovník David Potts, náčelník generálního štábu armády České republiky generálporučík Nekvasil doprovázený velitelem letectva generálmajorem Štrůblem, veteráni z Anglie,

1970592_821264991266948_6115892353704135537_n.jpg

Památník má podobu otisku směrového kormidla Boeingu B-17 „Flying Fortress" v měřítku 1:1

a důstojníci ve výslužbě, např.  generálmajor Hlučka nebo plukovník Flekal. Dále vedoucí Fanklubu Jaromíra Jágra ve Slaném, pan Špineta, členové Aeroklubu Slaný zastupovaného panem Houškou a generální ředitel Vodních staveb Ing. Matyáš, jehož podnik vlastní stavbu pomníku realizoval.

my-prague-pix-1-038.jpg

Pomník na letišti slánského Aeroklubu věnovaný osmi americkým letcům sestřeleného bombardéru z 2. března 1945.

10427220_821264994600281_4035526945143474091_n.jpg

Na pamětní desce jsou jména padlých letců včetně jejich hodností

V pondělí 2. března 2015 uplynulo od sestřelení amerického bombardéru B17-G ( výrobního čísla 44-6573 ) poblíž Slaného sedmdesát let. Jako rodák z tohoto města jsem se proto rozhodl v tento den navštívit slánský hřbitov a na Vojenském oddělení čsl. a ruských vojínů, který se nalézá na IV. hřbitově, vzpomenout a uctít památku posádky 2/Lt. Donalda R. Christensena.

01.jpg

02.jpg

03.jpg

05.jpg

06.jpg

07.jpg

© U.S. Military